Kalendář

<říjen 2017>
poútstčtsone
2526272829301
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
303112345
Inkostar

Informace o akcích a zajímavosti z házené do vašeho emailu. Přihlaste se k odběru novinek.
Email
20.7.2017 otevřeno: 476 x

Před šedesáti lety vybojovaly československé házenkářky titul mistryň světa

Na den přesně před šedesáti lety zvítězily československé házenkářky na historicky prvním mistrovství světa v házené – handballu. V Jugoslávii prošly turnajem bez jediného zaváhání a jako „profesorky“ házené slavily 20. července 1957 titul mistryň světa.

V roce 1957 zorganizovala Mezinárodní házenkářská federace mistrovství světa žen. Do Bělehradu dorazil i český výběr a po pěti vítězných zápasech přivezl domů zlato. V základní skupině zdolal Švédsko i Maďarsko, v semifinálové skupině pak NSR i Rakousko. Do finále prošel tým se skóre 35:15 a dominanci potvrdil i v zápase o zlato, kde zdolal podruhé na turnaji Maďarky, tentokrát 7:1 (3:1). V Bělehradě si české házenkářky získaly velkou popularitu a davy fanoušků chodily dokonce i na jejich tréninky.

 

 

„Historie naše sportu je spojena s úspěchy, na které by se nemělo zapomínat, a osobně jsem vždy k osobnostem naší házené choval nesmírnou úctu,“ připomíná slavné momenty házenkářské historie prezident ČSH Radek Bendl. A jako potvrzení tohoto tvrzení oslavila česká a slovenská házená historické úspěchy 21. června na Štvanici akcí Hvězdy pro legendy. Mezi těmito legendami byly hvězdami z nejzářivějších dámy české a slovenské házené, mistryně světa z roku 1957. V sestavě Alena Dlouhá (Hodesová), Věra „Lóra“ Dvořáková, Květa Janečková a Jana Vrbová (Maléřová) se vrátily na házenou pod otevřené nebe, aby si s návštěvníky vychutnaly oslavu slavného výročí.

Šedesátého výročí historického úspěchu se bohužel nedožila kapitánka československého výběru Stanislava Kučerová. V roce 2013 při oslavě svých 85. narozenin však tato osobnost vzpomínala na roku 1957 následovně: „Nebyl to lehký turnaj. Byly jsme tehdy měsíc z domova, což je na ženský kolektiv hodně dlouhá doba, ale tehdy se sešla výjimečná parta holek, kterou jsem už později nezažila, a která se mohla pochlubit skutečnou soudržností. Pod trenérem Hošťálkem jsme absolvovaly tvrdou přípravu na Slovensku, a i když z něho šel trochu strach, shodly jsme se po turnaji s dalšími hráčkami, že jsme uspěly i díky kvalitní fyzičce.“

 

 

Mezi diváky na Štvanici v červnu roku 2017 naopak po celé tři dny nechyběla mistryně světa z roku 1957 Věra Dvořáková, která je v házenkářském prostředí známá jako Lóra. Patří mezi stále aktivní členy hnutí, pravidelně sleduje aktuální dění v házené a v letošní sezóně patří mezi osobnosti, které glosují dění v ženské WHIL a pro tn.cz také vzpomínala. Dáma v klobouku budila rozruch a vyprávěla. Třeba i pro tn.cz: „V Bělehradu na tom mistrovství byla antuka. Házená v dešti nebyl problém. Hala byla tehdy jediná na Bohemce, jednou jsme hrály mezistátní zápas na zimáku na palubkách. Je to už 60 let. Ale házená je dnes úžasně rychlá a změnila se. Víte, mě docela mrzí pravidla, která právě tou rychlostí zanikla.“

Po desítkách let se tak opět vrátila světová házená se všemi hvězdami pod otevřené nebe. Byť ne rovnou na škváru, na které bojovaly i svou medaili československé mistryně v roce 1957. „Tu škváru mám snad všude tady pod kůží," smála se osmdesátiletá legenda české házené. „Já jsem taky padala. Myslím, že jsem byla první ženská, která padala při střelbě, teda hlavně při sedmách," tvrdí dnes Dvořáková.

 

Faktografické ohlédnutí za šampionátem roku 1957

 

Historicky první šampionát (nepočítáme-li dvě meziválečná mistrovství světa hraná podle pravidel současné české házené, která byla tehdy pravidly mezinárodními) se konal od 1. do 20. července roku 1957. V přípravě na něj reprezentační družstvo žen světa porazilo v Berlíně celek NDR 15:5 a v mezistátním utkání ve Znojmě před pěti tisíci diváky přehrálo Jugoslávii 7:5.

Do Jugoslávie přijelo kromě našich reprezentantek a domácího týmu dalších sedm družstev, která byla rozlosována do tří základních skupin. Československé házenkářky hrály ve skupině B spolu s Maďarskem a Švédskem. Skupinu A tvořily Dánsko, Rakousko a Rumunsko, skupinu C hostitelská Jugoslávie, Německá spolková republika a Polsko.

 

 

 

Základní část šampionátu se hrála v Bělehradě a ve Virovici. K prvnímu zápasu nastoupily v Bělehradě československé hráčky proti Maďarkám. V dramatickém zápase se dokázaly ve druhé půli dříve uklidnit a přehrát svého největšího protivníka v boji o titul 8:4 (3:2). Další těžký zápas odehrály Čechoslovačky proti Švédkám, které byly pověstné svojí vynikající obranou. První půle tomu nasvědčovala – 2:2. Ale zrychlení hry ve druhém poločase znamenalo těsné vítězství 5:4 a postup ze základní skupiny, z níž si po výhře 9:2 nad Švédskem zajistilo místo v jedné ze dvou tříčlenných semifinálových skupin i Maďarsko. 

Maďarky svoji semifinálovou skupinu vyhrály před domácími Jugoslávkami a Dánskem, naše děvčata na cestě do finále šampionátu svojí rychlou a technickou hrou nejprve smetla Rakousko 12:3 (5:1) a v Bělehradě je čekal tým Německé spolkové republiky. V hledišti se tísnilo sedm tisíc házenou nadšených diváků. O vítězství nad Němkami 10:8 po poločase 5:3 rozhodly rychlé protiútoky, tvrdá střelba našich házenkářek a čarující bratislavská Ríšová mezi třemi tyčemi. To všechno znamenalo jediné – postup do finále mistrovství světa! Bronz získala domácí Jugoslávie po výhře nad NSR 9:6, v souboji o páté místo se lépe vedlo Dánsku, které vyhrálo nad Rakouskem 10:6, o sedmé místo úspěšně bojovaly Polky se Švédkami (4:1).

Je 20. července 1957 a do premiérového finálového duelu mistrovství světa žen v házené přivádí před desetitisícovou návštěvu dánský rozhodčí Knudsen dva soupeře, kteří se spolu utkali už v základní skupině. Československo a Maďarsko. V prvním zápase jsme byli úspěšnější, bude to stačit i ve finále? Všichni soupeři totiž naši hru obdivují. Jugoslávský tisk opěvuje československou hru jako hru házenkářských profesorek vyučujících ostatní svět.

 

Pamětníci vzpomínají na dvě meziválečná mistrovství světa hraná podle českých pravidel, kdy se o dva tituly podělily naše reprezentantky (v Praze v roce 1930 před Jugoslávií a Polskem) a Jugoslávky (v Londýně v roce 1934 po vítězství 6:4 nad Československem). Jména oněch průkopnických mistryň světa si v připomínce padesátiletého výročí mistrovského titulu zaslouží připomenout také: Tak tedy: Praha 1930 III. Ženské světové hry – I. mistrovství světa v české házené. Dvořáková, Morávková, Hajnová, Štěpánková, Veselá, Cahlíková a Vidláková.

Nyní v roce 1957 Československo vedené trenéry Karlem Hošťálkem a Ladislavem Grossem nastupuje do finále mistrovství světa v této sestavě: Janečková, Ríšová - Kučerová, Bartáková, Dvořáková, Kotlínová, Maléřová, Kosprdová, Kammermayerová, Čiháková, Schmidtová, Hodesová, Kvasničková. Maďarky volí obranu na sedmičce bez žádné vysunuté hráčky, naši trenéři dávají pokyn křídlům, aby roztáhla hru až k rohům hřiště. Pivotky bojují na středu brankoviště a dělají tak prostor spojkám ke střelbě. Hrajeme ve velkém tempu, daří se nám v obraně i v útoku, v brance září nepřekonatelná Ríšová. První branku jí střílí zadovkou Kissová až po čtvrthodině hry. V poločase vedou československé házenkářky 3:1. Sen je blízko. A pak už se Maďarky nestačí divit. Ve druhé půli se zapisují do střelecké listiny další československé hráčky – celkově Bartáková (2), Kosprdová, Kotlínová, Schmidtová, Kučerová a Dvořáková vypálí sedm bělehradských ran a ty znamenají jediné: Titul mistryň světa na prvním světovém šampionátu! Naprosto zasloužené vítězství! Naše družstvo prošlo mistrovstvím bez porážky se skóre 42:16 a po všech stránkách převyšovalo soupeřky.

 

Zdroje: almanach Házená v Československu a ve světě (Metoděj Zajíc, Olomouc 1975), týdeník Stadion, Sportovní sláva, Sportovní ročenka 1957, Národní házenkářský archiv